Během posledních dnů druhé světové války se venkovskou krajinou toulá sedmnáctiletý chlapec. Zajmou ho ruské jednotky, potom ho propustí, potom znovu zajmou. Přidělí ho jako pomocníka Koljovi, který se uprostřed otevřené krajiny stará o stádo krav. Slunce svítí, vítr fouká, nic není takové, jakým se být zdá. Mezi polorozpadlými sochami se schovávají hladoví uprchlí vojáci, v nádrži se koupou nahé dívky, širá travnatá pláň je podminovaná. Ani jeden z chlapců nemluví jazykem toho druhého. Rozumí si, protože jsou oba především lidé. (Morien)