Antická hrdinka jako symbol morálního odporu proti zlovůli státu se v pojetí slovinského filozofa Slavoje Žižeka zásadně proměňuje. Žižekův polemický výklad slavného mýtu se prolíná s hranými pasážemi z inscenace jeho divadelní hry Trojí život Antigony, umístěné do kulis ljublaňského sídliště. Kontrapunktem k nim jsou televizní záznamy politických kataklyzmat.