Svůj život žil povinnostmi. Na přání rodiny se stal lékařem, nikdy si nebral dovolenou, vyhýbal se společenskému životu, byl zaměřený pouze na práci. Jenže pak přišel důchod. „V důchodu a smrti není žádný rozdíl. Kdyby bylo na mně, nikdy bych do důchodu nešel,“ říká zpočátku Jacques své dceři Pauline, která ho natáčí. Až ve svých sedmdesáti letech je prvně konfrontován s otázkou, co chce vlastně v životě dělat. Tváří v tvář nepoznané situaci se mu otevírají úplně nové možnosti.