Mottem Marie Colvin bylo „Já to viděla proto, abyste to vy vidět nemuseli.“ Film začíná pohledem z výšky na zničený syrský Homs a o něco později se ve stejném městě i uzavírá. Mezitím vidíme v prostřizích londýnský svět večírků vyšší společnosti, zažíváme Mariiny lidské vztahy, léčbu posttraumatických poruch léky i vodkou, sledujeme ji na Srí Lanku, kde jí exploze poškodí zrak (od té doby nosí na oku klapku), sledujeme odkrytí masového hrobu ve Falludži, její rozhovor s Muammarem Kaddáfím, noční můry a strachy, dvojí udělení novinářských cen a další večírky stejně jako další místa hrůz až po návrat do Homsu.